Jezevec lesní Meles meles je jediný druh podčeledi jezevci, který se vyskytuje na území Česka a Slovenska.
Popis
Jezevec lesní má vzhled ve srovnání s jinými středoevropskými druhy čeledě lasicovití nezaměnitelný. Je to poměrně velká a zavalitá šelma s krátkýma, silnýma nohama, chodidla jsou lysá, prsty opatřeny dlouhými drápy. Na protáhlé hlavě jsou dva nápadné černé pruhy na bílém podkladě. Srst hřbetů a boků je šedivá nebo šedohnědá (některé chlupy jsou dvoubarevné), na břiše a na končetinách tmavohnědá až černá. Z jiných, než lasicovitých šelem se jezevci lesnímu nejvíce podobá psík mývalovitý, který má ale jiný tvar hlavy, větší uši a jinou kresbu na obličeji.
Hmotnost 4–30 kg (velké rozdíly během roku), tělo 65–80 cm velké, ocas 11–19 cm, zadní tlapa 9–11,5 cm, boltec 4–5 cm a lebka 10–14 cm velká.
Areál rozšíření
Výskyt (červeně)
Jezevec lesní se vyskytuje na většině území Česka i Slovenska, ale nerovnoměrně. Hlavním biotopem jezevce jsou lesní porosty s členitým reliéfem včetně skalnatých terénů, žije i v agrocenózách a na okrajích měst, v horských lesích je vzácný nebo chybí (nejvyšší pozorování v 1300 m. n. m.), nevyhovují mu také těžké jílovité půdy s vysokou hladinou spodní vody, ve kterých nemůže vyhrabávat doupata.
Zjištění
Stopa ve sněhu
Jezevec lesní se na povrchu pohybuje jen za soumraku, nebo noci, a to ještě jen během vegetační sezóny, takže je obtížně ho spatřit. Spíše lze najít jeho stopy s nápadnými otisky dlouhých drápů. Také komplex vchodů do nor a brlohů, kde bývá plno blech (skáčou i na člověka), prozradí přítomnost jezevčích rodin.
Způsob života
Pokud nenajde přirozené úkryty ve skalách, vyhrabává si dlouhé a složitě rozvětvené systémy nor a brlohů, která mohou sloužit celá desetiletí nebo i staletí; označují se jako jezevčí hrady. Chodby o průměru 20–25 cm jdou do hloubky až 5 metrů a mohou být dlouhé několik desítek až 100 m.
Části obydlených jezevčích hradů nebo hrady, které jezevci opustili, využívají lišky, králíci a další savci, např. výše zmíněný psík mývalovitý.
Na podzim jezevec lesní nashromáždí podkožní tuk (až 5 cm silnou vrstvu) a upadne do spánku, který však není provázen výrazným poklesem tělesné teploty a často je přerušován, spí nepravý zimní spánek. Definitivní probuzení nastává už v únoru nebo březnu, za teplých zim zůstávají jezevci aktivní. Nejvyšší věk zjištěný v zajetí je 16 let, v přírodě jen třetina zvířat přežije 2 roky.
Potrava
Jezevec je typický všežravec,ale upřednostňuje masitou potravu.Živí se hmyzem a jeho larvami, měkkýši, červy, drobnými savci, ptačími mláďaty a jejich vejci, žábami, nejrůznějšími zdechlinami, kořínky, semeny a plody rostlin. Potravu sbírá nebo ji vyhrabává.
Rozmnožování
Jezevci tvoří obvykle trvalé páry a mláďata mohou trávit první zimu s rodiči. Říje probíhá od června do října, mláďata se rodí jednou ročně od konce ledna do začátku dubna a je jich ve vrhu 1–5. Gravitida je tedy různě dlouhá, 7–10 měsíců, a vždycky zahrnuje utajenou březost. Jezevčí páření se nazývá chrujení. Mláďatům se otevírají oči po 3 týdnech. Jsou kojena přibližně 10 týdnů a po 5 měsících se osamostatňují. Dospělosti dosahují ve věku 1,5 - 2 let.[1]
Početnost
V 70. letech minulého století se v Česku ročně odstřelilo kolem 1000 jezevců, na Slovensku podle výsledků dotazníkové akce asi 2700 jezevců. Současné úlovky v Česku se pohybují kolem 200–500 jezevců ročně a populační hustota se odhaduje na 3–14ks/1000 ha. Na Slovensku bylo v roce 2001 odstřeleno 739 jezevců a v roce 2006 699 jezevců.
I přes jeho velký počet se zakládají záchranné stanice, kde chovají tyto jezevce a těch je v Česku asi 50.
2025 ©